Nevadí

1. Napůl jako hrou a napolovic vážně,

čerstvou maturitou zmužnělý,

chtěl jsi dobýt svět, a svět se tvářil vlažně

na tvý bubnování nesmělý,

hlavu plnou věd a nadějí svý mámy,

zkoušky přijímací, potom pád,

znalosti jsi měl, cos' neměl, byli známí,

takže litujeme, za rok snad,

a tehdy poprvé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.

2. Pomalu šel rok, a zase stejná škola,

čekáš předvolání každej den,

předvolání máš, a na něm: vlast tě volá,

takže za dva roky čert je vem,

dva roky vzal čert, a za nějakej týden

stojíš na radnici s holkou svou,

bylo to s ní fajn, tys věřil, že to vyjde,

kde tvý nebetyčný plány jsou,

a tehdy podruhé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.

3. Neměli jste byt a vlastně ani prachy,

prej, že ve dvou se to táhne líp,

jenže už jste tři, a máma s dvěma bráchy,

starej dvoupokoják - špatnej vtip,

tak jste žili rok v tý supertěsný kleci,

vzteky vysušení jako troud,

potom jeden den si žena vzala věci,

další připomínky řešil soud,

a tehdy potřetí jsi řekl: nevadí, zase bude líp.

4. Už jsi dlouho sám a věci, co se stanou,

se tě nedotýkaj', byl jsi bit,

všechno už jsi vzdal a postavil se stranou,

vzal sis dovolenou, chceš mít klid,

osamělý dům u rychlíkové trati,

oči za záclonou zapranou,

vlaky jedou dál a málokdy se vrátí,

život nemá brzdu záchrannou,

tak řekni, sakra, to svý "nevadí, zase bude líp" ...